Rubrika: Zvířata

Druhý největší ostrov, Nová Guinea, leží téměř na rovníku. Jedna jeho část patří Indonésii a východní část tvoří samostatný stát Papuu Novou Guineu. Tento ostrov je rájem nejen živočichů, je zde velmi vysoká druhová pestrost, ale také zoologové a botanikové si zde přijdou na své. Bohužel ani tomuto ostrovu se nevyhnuly civilizační zásahy, dochází zde ke kácení pralesů a zavádění zemědělství. Přesto stále téměř dvě třetiny ostrova tvoří lesy, je to také díky tomu, že se jedná o nepřístupný horský terén. Guinea je „nejvyšším ostrovem“ světa. Ve vlhkém teplém podnebí se rostlinám daří. Je zde však také cela řada rostlinných i živočišných druhů, které jinde na světě nenajdete. Ostrov je například domovem všech čtyř žijících druhů ježur.

Kuskus skvrnitý
Jedná se o stromového vačnatce, jehož krásná vlnitá srst je velmi oblíbena lovci. Přes den spí na stromě, výraznou hlavu má schovanou mezi zadníma nohama a navíc ještě zakrytou velkými listy. V noci je aktivní, jeho potravou jsou plody, květy a listí.

Vakorejsek a vakoveverka
Vakorejsek je masožravý vačnatec, který žije také v Austrálii. Jedním z nejmenších druhů je vakorejsek tečkovaný, který so živí hmyzem a larvami. Vakoveverka je velmi rozšířený druh létajícího vačnatce. Svým klouzavým letem dokáže překonávat vzdálenost mezi stromy. Mezi předními zadními končetinami má napjatou osrstěnou kožní řasu, která ji tento pohyb umožňuje. Před přistáním se napřímí a zachytí se drápky kůry kmene. Směr letu koriguje svým dlouhým ocasem.

Rajka velká
Na ostrově žije na čtyřicet druhů rajek. Tento druh největší, dosahuje zhruba velikosti vrány. Má silné šupinaté nohy a špičatý zobák. Samci se pyšní nádherným peřím, které hraje mnoha barvami, navíc mívá dlouhá ocasní pera. Samec dokáže svá dlouhá pera vztyčit a rozprostřít, čím dosáhne ještě většího efektu. Jedná se zejména o polygamní druhy, jejichž zástupci se pak v době toku shromažďují na tokaništích, kde samice přihlížejí jejich svatebním tancům. Samci soupeřící o samičky poskakují jeden kolem druhého, skáčou z větve na větev a rozevírají svá nádherná křídla. Celé představení je doprovázeno hlasitým sborovým zpěvem samců. Samice mezitím klidně sedí a vybírají si otce pro svá mláďata.

Ne každý může doma mít němou tvář. Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, a přesto toužíte býti hrdými majiteli zvířete, nabízí se ideální řešení v podobě “rodičovství“ zvířete v zoo. A nejen to, že uděláte radost především sami sobě, ale kdo může konstatovat, že má například tygra, slona či medvěda nebo snad gorilu?
 
Zvíře budete moci kdykoliv navštívit v zoo. Rovněž vám bude umožněno se pokochat i pohledem na štítek s vaší jmenovkou a uvedením, zda jste adoptivní rodič nebo sponzor. Jaký je však rozdíl mezi adopcí a sponzorstvím? Pozitivní je, že adoptovat či sponzorovat zvíře může opravdu každý!

 
 
Adopce zvířete v zoo
 
Možnost adoptovat zvíře nabízí většina zoologických zahrad v České republice. Buď při návštěvě konkrétní zoologické zahrady se můžete seznámit se zvířaty, které lze adoptovat, či využít druhou variantu, a to prostřednictvím webových stránek dané zoologické zahrady. V případě adopce se jedná o finanční částku, která se liší od daného druhu zvířete i jednotlivé zoo. Roční poplatek se odvíjí od nákladů na péči i krmivo daného živočicha. Adopce se uzavírá na dobu jednoho roku. Samozřejmostí je potenciálnost prodloužení v případě oboustranné spokojenosti. A především na základě setrvávající inciativy ohledně adopce z vaší strany.
 

Většina zoologických zahrad umožňuje uhrazení poplatku i v rámci splátek, ať už měsíčních či čtvrtletních. Potenciální je i na základě domluvy – adopce na kratší dobu. Kromě již zmíněné cedulky s vaším jménem u daného živočicha, obdržíte adopční certifikát. Některé zoologické zahrady pořádají rovněž celostátní setkání adoptivních rodičů a další zajímavé akce, které se odvíjejí od konkrétní zoo. Většina zoo umožňuje volné nebo alespoň několik bezplatných vstupů v rámci vaší návštěvy. Neopomenutelným faktem rovněž je, že uhrazenou finanční částku v rámci adopce lze odepsat z daní. Potvrzení vám vystaví na žádost příslušná zoologická zahrada. Je to jedním z důvodů, proč i mnoho firem a společností se zapojuje do této charitativní činnosti v rámci adopce.
 
 

Sponzorství živočicha v zoo
 
Sponzorem může být kdokoliv, kdo zaplatí stanovenou částku. U některých zoologických zahrad je tato částka minimálně ve výši 100,- Kč, avšak Zoo ve Dvoře Králové má minimální finanční obnos pro sponzorství stanovený od 500,- Kč a výše. Sponzoring je rovněž na dobu jednoho roku. I v tomto případě se u daného zvířete nachází štítek, na kterém je uvedeno vaše jméno, zároveň je i zde sděleno, že se jedná o sponzorství.

Nejen v létě by měl být člověk obezřetný v otázce pitného režimu.
Na deset kilo váhy bychom měli denně vypít čtyři decilitry čisté vody, popřípadě zeleného a ovocného čaje. V horkých letních měsících bychom měli vypít o půl až celý litr vody navíc.

Zapomínat ovšem nesmíme ani na naše domácí mazlíčky. Ti by měli mít po celý den v misce čerstvou vodu. Pokud máme mazlíčky venku, miska by měla být umístěna na stinném místě a několikrát denně bychom ji měli zkontrolovat, aby nebyla prázdná a zvíře tak mělo možnost doplnit tekutiny.

V létě často absolvujeme společně četné výlety. V takových případech nesmíme do batohu zapomenout pro psa přibalit alespoň půl litrovou láhev čisté vody. Množství samozřejmě záleží na velikosti zvířete. Vhodné je také ochlazování ve stínu, pacek v potoce a vše pochopitelně postupně, aby nedošlo k teplotnímu šoku.

Rozhodně nesmíme zapomenout psa v autě a nenechat jej tam zavřeného ani na chvíli cíleně! Uvědomme si, že v létě v autě obrovskou rychlostí stoupá teplota a mohlo by to mít pro zvíře smrtelné následky!

V případě přehřátí ochlazujte, ale postupně. Vlhkými ručníky, umístění zvířete, ku příkladu na chladné koupelnové kachličky a podávání čisté vody k pití.
Vodu k pití a možnost schovat se do stínu musí mít také hospodářská zvířata, od drůbeže až po dobytek. Náchylné na vysoké teploty jsou také drobní hlodavci, jako třeba křečci, a nebo i někteří obojživelníci.
Papouškům můžeme v létě instalovat do klecí bazénky, v kterých se rádi osvěží nebo průběžně aplikovat vodu v rozprašovači. Mimo ni musí mít v klecích umístěnou napáječku s čistou vodou. Stejně jako jiná zvířata i zde umožněte ptákům schovat se do stínu.

Nejen domácí mazlíčci však v létě trpí horkem a žízní. Tak jako v zimě umisťujeme na okna a zahradní stromy krmítka se slunečnicemi a lojové koule, ta bychom také v létě měli umisťovat pro ptáky tzv. koupadla nebo napajedla v podobě misek s vodou. Pamatujme na to, že některé menší druhy ptáků se nevzdalují od svého hnízda dále než několik set metrů, a proto jim můžeme touto cestou velice pomoct. Je potřeba dodržet několik základních pravidel. Ideální velikost napajedla je zhruba 50 cm v průměru s hloubkou do 10 cm a pozvolna se svažujícími břehy. Doprostřed napajedla můžeme navíc umístit kámen.

Pokud umístíme tyto malé vodní nádržky na zem, mělo by to být ve vzdálenosti do 10m od nejbližších stromů a keřů, protože ptáci potřebují mít možnost sledovat během koupání své okolí a vyhnout se tak například nebezpečí kočky nebo kuny. Vodu v nádržce pravidelně doplňujeme a zhruba po dvou týdnech vyměňujeme. Do zahrad jsou také vhodná koupadla na noze v podobě vyvýšených širokých a mělkých misek. V přírodě i na zahradě se často vyskytují vodní plochy, které jsou však pro ptáky spíše nebezpečím. Jsou to vodní nádrže jako třeba sudy nebo bazény, jejíž kolmé stěny jsou pro ptáky velmi nebezpečné.
 
Nezapomínejme tedy v létě na stín, klid a tekutiny.
Jak naše, tak také našich mazlíčků a i okolních zvířat.

Člověk je nejinteligentnějším tvorem planety, proto je předurčen, aby jí vládl. To je věta, se kterou bude jistě každý souhlasit. Jenže ono to s tou vládou vypadá tak trochu jinak. Ta věta bude znít pravděpodobněji, když se trochu pozmění. Člověk je natolik hloupý, aby si myslel, že je pánem tvorstva. A s touto myšlenkou svou planetu a vše živé, co se na ní nachází, devastuje. Možná, že se už blýská na lepší časy.

·        V poslední době se objevují různé kampaně, které poukazují na problém týrání zvířat.
·        A nejen poukazují, snaží se i něco proti tomu dělat.

Ten, kdo má alespoň minimální schopnost empatie a viděl
o   snímky nebo videa z kožešinových farem, kde zvířata pomalu umírají
o   zákulisí z procesu ochočování outloňů – nejprve se jim vyškubou všechny zuby. Pak je bezzubý chudák nacpán do panenkovských šatiček, aby ze sebe dělal tajtrdlíka.
o   žralok je chycen, poté se mu odřízne ploutev a je puštěn opět na svobodu.
Jak je možné, že lidé dokáží dělat takové zrůdnosti?

Myslete i na své zdraví

Z věcí, které byly uvedeny, se našich končin určitě nejvíce týká problém kožešinových zvířat. V poslední době se rozjela spousta kampaní, zaměřených na tuto problematiku. A dalo by se říci, že mají úspěchy.
·        Několik prodejců se zavázalo, že nebudou prodávat výrobky z kožešin.
·        A několik měst se také k této kampani přidalo.

Jsou však mezi námi lidé, kteří nedovedou pochopit utrpení druhého a myslí stále jen na svůj prospěch.Pro ty je určena jedna informace – věci, které jsou vyrobeny z kožešin, jsou pro zdraví člověka nebezpečné. Před časem proběhl v Brémách zajímavý výzkum, při kterém se přišlo na ještě zajímavější informace.
o   Věci, které jsou vyrobeny z kožešin, obsahují toxické látky, které jsou pro člověka vyloženě škodlivé.

o   Mohou

–         způsobovat rakovinu
–         mít negativní vliv na reprodukci
–         způsobovat alergie
–         způsobovat hormonální nerovnováhu.

Domácí zvířata provází člověka už tisíce let. Domácím zvířetem se ovšem zvíře nerodí, domácím zvířetem se stává v procesu zvaném domestikace.

Domestikace znamená, že původní divoce žijící druhy se přetvářejí v druhy zdomácnělé, které jsou vhodné k chovu. Jedná se o mnoho generační proces, kdy dochází k adaptaci na člověka. Týká se to nejen zvířat, ale také rostlin.

Proces domestikace začal zhruba před 10 000 lety mezi řekami Eufrat a Tigris. Lidé tehdy přecházeli od kočovného způsobu života k tomu usedlému. Lov a sběr už nevyhovovaly, a tak člověk postupně vytvářel vlastní výrobní hospodářství. Zvířata byla využívána k práci, převozu a také jako zdroj potravy buď ve formě mléka, vajec nebo ve formě masa.

Prvním domestikovaným zvířetem byl vlk, který se stal psem domácím. Mezi další zvířata patřil skot, krávy, ovce, kozy a koně.

Jedná se tedy o poddruhy, které se rozmnožují pod kontrolou člověka a jsou závislé na jeho péči. Nemnoží se ve volné přírodě. Pokud by se domestikované zvíře dostalo do volné přírody a začalo by se množit nezávisle na člověku, nazývají se tyto druhy jako zdivočelé.

Domestikace probíhá dodnes. Někdy není hlavním motivem zajištění potravy. Například za domestikované musíme považovat některé ptáky chované v klecích nebo druhy akvarijních ryb.

I když jsou domestikovaná zvířata různých druhů, jejich zdomácňování a ochočování probíhá v podstatě pořád stejně. Počáteční držení divokých zvířat přechází k jejich postupnému ochočování. Poslední fází je pak vlastní chov, kdy je zvíře přetvářeno podle potřeb lidí. Dochází také k fyziologickým změnám. Je potlačeno agresivní nebo plaché chování, zvyšuje se produkce mléka u samic. Dochází tedy k výrazným změnám anatomických vlastností původních zvířat. Tvar těla, zbarvení.

Jedná se o dlouhodobý cílený chov v zajetí. Jedná se tedy o zvířata hospodářská nebo o takzvané domácí mazlíčky (psi, kočky).

Běh, v posledních letech velice oblíbená aktivita. Snad každý z nás už v lese potkal nějakého toho běžce, což následně vede k rozvoji myšlenek, proč to také nezkusit. Ať už se rozhodneme běhat kvůli vysněné postavě, zvýšení kondice nebo tréninku na závod, každého z nás již potkala problematika rychlosti. Rychlost je při běhání důležitým faktorem, který ukazuje naše pokroky a zlepšení. Navíc poukazuje, ve srovnání s ostatními,jak na tom jsme. Pokud vás tento problém právě zasáhl, není od věci pročíst rady zde .

V rámci všech sportů, tedy nejen běhu zná každý pojem intervaly. Jedná se tedy o krátké a velice intenzivní úseky, kterými jednak tělo buduje výbušnou svalovou hmotu, ale také připravuje organismus na extrémní fyzickou zátěž.

Zvyšování rychlosti můžeme dosáhnout dvěma základními typy intervalů.

· TABATA

· FARTLEK

V rámci intervalu je nutno říci, že se pravidelně střídají rychlé a pomalé intervaly, čímž připravujeme tělo na zvýšenou tělesnou zátěž.

Pokud mluvíme o tabatě, jedná se o klasické úseky, kdy se pomalé úseky zkracují na úkor rychlých. Ta může fungovat na pyramidovém principu. To znamená, že poté co intenzivní úseky dosáhnou své maximální možné délky, opět se začnou zkracovat.

Fartlek, jak již název může napovídat, pochází ze severských zemí. Tato metoda není založena na pevném řádu, ale cílí na pocitové pohodlí a morálku běžce. Jednoduše řečeno, pokud se běžec cítí dobře zrychlí na maximální možnou rychlost, dokud mu stačí síly. To se následně opakuje stále dokola.

Z výše uvedeného je znatelné, že běh a rychlost není zrovna procházka růžovým sadem. Tento sport však není pouze o dřině, ale hlavně o radosti a zábavě. Není tedy dobré trápit se, když nejsem příliš rychlí, ale zkusit kupříkladu daný typ intervalu a výsledek se zajisté dostaví.