Domácí zvířata provází člověka už tisíce let. Domácím zvířetem se ovšem zvíře nerodí, domácím zvířetem se stává v procesu zvaném domestikace.
Domestikace znamená, že původní divoce žijící druhy se přetvářejí v druhy zdomácnělé, které jsou vhodné k chovu. Jedná se o mnoho generační proces, kdy dochází k adaptaci na člověka. Týká se to nejen zvířat, ale také rostlin.
Proces domestikace začal zhruba před 10 000 lety mezi řekami Eufrat a Tigris. Lidé tehdy přecházeli od kočovného způsobu života k tomu usedlému. Lov a sběr už nevyhovovaly, a tak člověk postupně vytvářel vlastní výrobní hospodářství. Zvířata byla využívána k práci, převozu a také jako zdroj potravy buď ve formě mléka, vajec nebo ve formě masa.
Prvním domestikovaným zvířetem byl vlk, který se stal psem domácím. Mezi další zvířata patřil skot, krávy, ovce, kozy a koně.
Jedná se tedy o poddruhy, které se rozmnožují pod kontrolou člověka a jsou závislé na jeho péči. Nemnoží se ve volné přírodě. Pokud by se domestikované zvíře dostalo do volné přírody a začalo by se množit nezávisle na člověku, nazývají se tyto druhy jako zdivočelé.
Domestikace probíhá dodnes. Někdy není hlavním motivem zajištění potravy. Například za domestikované musíme považovat některé ptáky chované v klecích nebo druhy akvarijních ryb.
I když jsou domestikovaná zvířata různých druhů, jejich zdomácňování a ochočování probíhá v podstatě pořád stejně. Počáteční držení divokých zvířat přechází k jejich postupnému ochočování. Poslední fází je pak vlastní chov, kdy je zvíře přetvářeno podle potřeb lidí. Dochází také k fyziologickým změnám. Je potlačeno agresivní nebo plaché chování, zvyšuje se produkce mléka u samic. Dochází tedy k výrazným změnám anatomických vlastností původních zvířat. Tvar těla, zbarvení.
Jedná se o dlouhodobý cílený chov v zajetí. Jedná se tedy o zvířata hospodářská nebo o takzvané domácí mazlíčky (psi, kočky).
Published by