Znáte pohádku s názvem „Byl jednou jeden král“ s Janem Werichem? Pojednává o zázraku jménem sůl, a že bez ní bychom si nedokázali svůj život vůbec představit. Sůl je totiž potřebná nejen pro dochucování pokrmů, ale zejména pro dodávání sodíku do organismu, který je jedním ze čtyř zásadních prvků pro udržení acidobazické rovnováhy krve. A že je krev slaná, jste se již možná sami přesvědčili, když jste si olízli nějakou drobnou ranku.
Sůl je naštěstí nejdostupnější chemickou sloučeninou v přírodě, je obsažena v mořích a oceánech v takovém množství, že lze o ní říci, že její zásoby jsou nevyčerpatelné. Sůl však nevyužíváme pouze na vaření, je potřebná i pro některé další situace:
Koupelové soli – kvalitní mořská sůl s obsahem minerálů, případně sůl kamenná, např. těžená v Himálajích, anebo sůl Epsomská, což je síran hořečnatý, jsou výborným zdrojem minerálních a stopových prvků, které lze dodávat do organismu prostřednictvím koupelí, tedy pokožkou. Vstřebávání prvků touto cestou je bezpečné a naše tělo si tento proces reguluje podle potřeby. Toto je také jeden z důvodů, proč je koupání v moři zdravé (pokud je voda v moři čistá), anebo proč si občas dopřát koupel ve slané vodě doma ve vaně nebo v bazénu. Abyste však docílili koncentrace soli, jaká ja v mořích, museli byste např. na sto litrů vody (na plnou vanu) spotřebovat necelé čtyři kilogramy soli.
Sůl do bazénu – v zahradních i vnitřních bazénech a vířivkách se uplatní i sůl pro solinátory. Jsou to zařízení, kde mírně slaná voda proudí zařízením, které rozkládá slaný roztok na ionty sodíku a chlóru a právě chlór udržuje vodu v bazénu prostou choroboplodných zárodků. Tento způsob chlorování vody je stejně účinný, jako chlorovými tabletami chlornanu sodného, ale je údajně šetrnější k pokožce a sliznicím, a je tudíž vhodný i pro citlivější jedince na chlorovanou vodu.
Published by